Via ferraty dnes každý dobře zná jako zajištěné lezecké cesty, které umožňují dostat se na vrchol s dopomocí ocelového lana, případně přídavných kramlí a stupaček. Ale máte představu o tom, jak tyto zajištěné cesty vznikly? Kde byla vybudována vůbec ta první ferrata, a k čemu via ferraty dříve sloužily? Tak právě na tyto skutečnosti se nyní společně podíváme. 🙂
Via ferraty
Zajištěné cesty, neboli via ferraty či klettersteigy, jsou lezecké cesty, které jsou v obtížných místech doplněny jistícím ocelovým lanem sloužícímu k postupu ve skalnatém či horském terénu. Tyto cesty umožňují dostat se do jinak složitě přístupných míst.
Typy via ferrat
Zajištěné cesty jsou dvojího typu. Umělé či přírodní. U nás jsou přírodní cesty označeny číslicemi. Na těchto cestách se využívají přírodní chyty a stupy, popřípadě ocelové lano. A cesty umělé, značeny písmeny, jsou doplněny umělými stupy v podobě žebříků či kramlí.
První via ferrata
Žebříky a lezecké pomůcky k postupu v horských oblastech využívali lidé již před staletími. Ovšem nikoli z turistických důvodů, nýbrž z důvodů obživy a výdělku.
První skutečná zajištěná cesta byla vybudována v Rakousku v polovině 19. století, konkrétně roku 1843 a vedla na Hoher Dachstein. K její výstavbě bylo použito konopné lano, ocelové kruhy a kolíky. Poté vzniklo v Evropě ještě pár dalších zajištěných cest. Třeba ferrata vedoucí na nejvyšší horu Rakouska – Grossglockner, která byla vystavěna roku 1869. Nebo via ferrata, která byla vybudovaná roku 1873 v Německu a vedla na Zugspitze. Několik Via ferrat následně vzniklo i v Itálii. Všechny tyto zajištěné cesty již byly budovány za účelem turistického poznávání.
Rozmach budování via ferrat
Velký boom nastal v období válečném v průběhu 1. světové války, kdy vznikla spousta zajištěných cest v italských Dolomitech. Tyto ferraty samozřejmě nesloužili k turistickým účelům, nýbrž k válečným postupům. V Dolomitech tehdy byla řada vojenských stanovišť položena ve vysokohorských oblastech a tak byla pro bezpečnější postup vojáků exponovaná místa zajištěna smycemi, lany a dřevěnými žebříky.
V letech 70. pak přišla vlna obnovování válečných zajištěných cest a budování nových via ferrat, nyní však už ruku v ruce s turistickým rozvojem. S tímto rozmachem se budování nových via ferrat rozšířilo v oblasti Alp.
Dnešní via ferraty
Dnes se nové ferraty vystavují jako na běžícím páse. Stavějí se na zajímavých neobvyklých místech, tak aby turisté mohli proniknout do jinak nenavštěvovaných míst nebo míst známých, ale hůře dostupných. Budují se náročné sportovní ferraty označeny na klasifikační stupnici stupněm obtížnosti E či F. A vlastně jsme dospěli do fáze, kdy se lezení zajištěných cest stalo samostatnou disciplínou.
Dnes můžeme na via ferraty narazit na spoustě míst. Jen v naší republice se navyšuje počet míst, kde můžete zdolat zajištěnou cestu. Ačkoli české via ferraty nedosahují takových rozměrů, jako se nabízí v italských Dolomitech či rakouských Alpách, potěší jistě všechny, kteří by si rádi zpestřili třeba víkendový program.
Na via ferratu můžete narazit klidně i ve vzdálené Malajsii. My měli to štěstí, že jsme si lezení na první malajské via ferratě mohli vyzkoušet.